Zase ta imigrace, zase ta falešná solidarita

Protože se tu a tam, a stále častěji objevují názory, že musíme pomáhat a že když nechceme, tak nám mají být odebrány jakési peníze z EU, rozhodl jsem se na tento nesmysl napsat dnešní blog.

Hned ze startu. Jestli chce EU zemím, odmítajícím povinné přijímání uprchlíků odebírat peníze, tak ať si je klidně vezme, sroluje do ruličky a nasune do ... kam chce.

Zkrátka a prostě, už jednou musí zvítězit zdravý rozum a ne hloupá představa, že pro pomoc potřebným, musíme nasadit vlastní život. Zvláště když nevíme, zda ti potřební, jsou skutečně potřební. Pro pořádek, Pokud jde o pomoc opravdu trpícím obětem, jsem všemi 21 pro. Jenže to vše má opravdu velký háček, Tak velký, že to už není háček ale přímo hák.

Podívejme se na současnou situaci ve světě. Kolik je zemí, kde nezuří válečný konflikt a kde lidé nežijí na pokraji chudoby? Afrika celá. Včetně Jižní Afriky. Asie skoro celá. Blízký východ, o tom snad nemá cenu se rozepisovat. A co některé země Jižní Ameriky, nebo Karibiku? Takové Haiti například. Chudoba pro našince nepředstavitelná. Opravdu budeme věřit tomu, že Evropa může pojmout obyvatele ze všech koutů naší planety a poskytnout jím azyl? Kdepak. 

Tohle není otázka xenofobie, rasismu nebo nelidskosti. Evropa, případně USA nebo Kanada se za dobu své existence dobraly jakési úrovně. Je tedy naší povinnosti pomoci těm, kteří neměli tolik štěstí, nebo lépe řečeno odhodlání a umu. Otázkou ale je, jaká má být ta pomoc a jak má být intenzivní. Přijímat lidi na naše území, by mělo být opravdu pouze otázkou kritických situací a ani tehdy nesmí dojít k chaotismu a masové invazi. Jistě všichni se shodneme, že Syrie je takovou krizí, jenže Evropa prostě nemůže přijmout miliony lidí najednou. Ani ve spolupráci s USA a Kanadou ne. Protože pak by se mohly ozvat miliony ze Sudanu, Etiopie, Somálska, Eritreje a dalších zemí a oprávněně by se ptali  " A co my, my snad nejsme lidé ? ".

Co se týče Syrie, je velkým zločinem světového společenství, především OSN, že celou věc nechala dojít tak daleko. Zatímco v případě Izraele OSN je schopná držkovat 24/7, v Syrii naprosto zklamala. Bylo už dávno v kompetenci RB zasáhnout a to nejen nějakými proklamacemi vyzývajícími k míru ale prostým vysláním modrých přileb. Například.

Nechci strašit ale situace je v téhle chvíli neřešitelná a ani bombarování Aleppa, ani případna výhra v iráckém Mosulu tragedii nezmírní a mír nepřinesou. Protože jak už jsme z tohoto regionu zvykli, po porážce jedněch příjdou druzí a pak třetí a nebude tomu jinak i po porážce IS. 

A svět se musí, pokud opravdu nemá dojít ke globální katastrofě. pokusit zabránit rozšíření hrozby..

Těm kteří trpí v Syrii, Iráku nebo Afghanistánu nepomůžeme tím, že je přestěhujeme k nám. Ti trpící o to asi ani nestojí. Oni chtějí hlavně klid a domov. A to jím můžeme zajistit jen tam. Vybudovat přechodné tábory pro tyto lidi v prostředí, které znají. Namísto utrácení peněz Turecku, nebo za asimilaci v Evropě či jinde, investovat tyto prostředky do infrastruktury v zemích, kterých se to týká.

Protože za rok, nebo za dva, by už nemuselo být místo, kde by se dalo žít. Už by taky nemusela být žádná Evropa, USA nebo Kanada tak, jak tyto země známe.

A to si ti, kteří volají po bezhlavém přijímání uprchlíků nechtějí uvědomit.