Zapeklitá otázka, ale ve světle posledních událostí se zdá, že dříve spojenec, začíná být pro NATO a zvláště pro Evropu osinou v zadnici.
Turecký president Erdogan vystrkuje růžky. Není to prvně a je na něm vidět, že s jídlem roste chuť. Obzvláště teď, kdy se podařilo utlumit spory s Ruskem. Tím se stalo, že se sblížily dvě osoby, pro které je Evropa a EU hodně hořkým oříškem v jejích mocichtivosti. Partnerství s Putinem dává Erdoganovi pocit trumfu a naději, že může klást stále větší požadavky. Evropa se tak ocitá v dosti nepříjemném sevření a je to dosti silně cítit i v komentářích současné krize, ve vztazích s Tureckem. Nizozemci udělali poměrně jasný a razantní krok vůči Erdoganově troufalosti a rozpínavosti. Zdá se že se připojily i ostatní země, jenže tu je vidět, že turecký med je pro některé politiky hodně lepkavou záležitostí. A tak se snaží krotit vášně. Sice je slyšet hlasy že jako ustupovat se nebude, ovšem jedním dechem se volá po uklidnění emocí.
Erdogan moc dobře ví, že on je tím, který si nyní může skákat do jaké výšky se mu zachce. Evropa, v trestuhodné neschopnosti své politické reprezentace, mu dala do ruky hrozivou zbraň. A on teď může a bude hrozit, že otevře hranice a vpustí zde každého, komu se zamane. A nejen to.
Turecko, jako člen NATO má na svém území základnu, kde je moderní technika včetně zbraní a upřímně řečeno, nevím co by mohlo právě Erdoganovi, s jeho posedlostí a fanatismem, zabránit, aby se pokusil o obsazení těchto zařízení. Jedna věc je totiž stoprocentně jistá. Erdogan je politik, kterému není možné věřit vůbec nic.
Nejnovější hrozby, že Nizozemí bude platit za to, že si nenechá diktovat nějakým pološílencem co na svém území povolí a co ne, určitě není možné brát na lehkou váhu. Myslím si, že EU, chce li se alespoň tvářit jako celek, má k tomu právě teď jedinečnou příležitost. Docházi k hrozbám vůči jednomu z členů a proto je i nutný jednotný postup. Společně vypovědět velvyslance Turecka ze všech zemí EU a připomenout panu Erdoganovi, rok 1683 a to, že stejně jako tehdy naší předkové u Vídně, ani my dnes nehodláme ustoupit hrozbám a nátlaku.
