Krátké připomenutí a shrnutí případu paní Michalákové

Protože se o tomto případu stále mluví, i když podle mne nedostatečně tam kde by mělo, jsou i diskuse plné různorodých názorů. A jak se zdá, mnoho lidí stále neví, nebo nechce vědět, jak celý tragický příběh vlastně začal.

Aniž bych chtěl nudit přesnými čísly a daty, rád bych na poměrně krátkém prostoru znovu zopakoval to nejpodstatnější, z celé kauzy.

Děti paní Michalákové byly odebrány poté, co si ona ve školce stěžovala na šikanu jednoho ze synů a na to, že chodil domů špinavý. Školka pak kontaktovala Barnevernet a ten rozhodl o pěstounské péči.

Následovalo konkrétní obvinění, údajně na základě výpovědi staršího ze synů, že byl sexuálně zneužíván svým otcem a že otec na něj často křičel a s matkou že se hádali. Verzi o hádkách paní Michaláková vyvrátila faktem, že manžel je hluchý a proto křičí.  Nicméně děti byly předány pěstounům a na stole stále bylo obvinění ze sexuálního zneužití. 

Následovalo několik soudů, kde ve prospěch svědčila policie, která případ vyšetřovala a ani ona ani soudci nenašli u paní Michalákové nic, zač by jí mohli odsoudit. Odsouzen mimochodem nebyl ani pan Michalák. 

Logicky tedy mělo následovat vrácení dětí. Vzhledem k tomu, že Barnevernet je naprosto nezávislá organizace, nepodřídil se rozsudku a nevině paní Michalákové a děti jí nevrátil. K tomu je třeba dodat, že hned v úvodu kauzy, bylo paní Michalákové ze strany BV přislíbeno, že pokud se s manželem rozvede, děti se k ní vrátí a úřad jí dokonce pomůže s bydlením. Rozvod proběhl ale děti matce vráceny nebyly, přestože ona i oba synové jsou občany ČR.

K osobě paní Michalákové je nutno uvést fakta, která se snaží někteří diskutéři zakrývat:

Je občankou ČR

Do Norska se provdala za občana ČR

Ona sama mluví bezchybně Norsky

Pracuje ve školce, škole, domově důchodců

Studuje vysokou školu k doplnění vzdělání

 Žije v domácnosti s přítelem a stará se o jeho dceru.

Je trestně i morálně bezůhonná

Přesto nesmí své děti ani vidět a díky poslednímu rozhodnutí byla zbavena rodičovských práv, na rozdíl od bývalého manžela, otce dětí, pana Josefa Michaláka, který má tato práva zachována a to přesto, že celá kauza byla rozjeta tím ,že on údajně děti zneužíval.

Podle dostupných informací k odebrání práv došlo na základě toho, že paní Michaláková se nesmířila s odebráním dětí. Naproti tomu, pan Michalák projevil nezájem a proto mu rodičovská práva zůstala.

V průběhu kauzy pan Michalák zveřejnil soukromé fotografie, které byly pořízené starším ze synů v době, kdy o ně pečovala jejích teta. Jednalo se o nevinné snímky, kdy chlapec si zahrál na "paparazzi" a vyfotil tetu jak sedí na toaletě a kolem ní pobíhá jeho mladší bratr. Přestože se jednalo o situaci, kterou my rodiče v různých podobách zažili či zažíváme a je předmětem humorných vzpomínek, bulvár a ctižádostivá novinářka z toho udělala porno kauzu. Fotografie byly úmyslně rozrastrovány ale nikoho snad nemusím přesvědčovat, že pokud by na nich bylo cokoliv jen trochu závadného, norské úřady by si na paní Michalákové pochutnaly.

To jsou nejpodstatnější fakta z celého smutného případu a vše ostatní už jsou jen následky. V této souvislosti je ale na místě připomenout, že tím kdo hlavě selhal, byla Česká republika a její úřady. Bylo její povinností pomoci svým občanům za každou cenu a nikoliv jen planými řečmi.

Jediný jehož pomoc a aktivity mají jakoukoliv cenu a smysl je pan poslanec Zdechovský, i když i on sám si jistě musí uvědomovat malou šanci na úspěch. V případě že za vámi nestojí státní mašinérie, je vaše pozice hodně oslabená.

A v případě že zástupci státu, kteří se mají o blaho dětí starat, tedy pan Kapitán a paní Marksová se otevřeně a lživě postaví na stranu nespravedlnosti, jste pak zahnání do kouta, ze kterého se jen těžko uniká.