Takže zde přidávám svůj zcela bezvýznamný posudek.
První minuty jsem nechápal, co se to vlastně děje. Dialogy byly vedeny stylem mentálně ne příliš vyvinutých jedinců a jen stěží bylo možno uvěřit, že se jedná o policisty. Rovněž práce kameramana, který aktéry snímal z různých možných i nemožných úhlů působila rušivě. Co z mého pohledu bylo nejvíce otravné, je pokračování určitého zažitého klišé, typického pro kriminální filmy či detektivky. Policista či policistka musí něčím vyčnívat. Takže musí být oblečen nebo oblečena jako bezdomovec ( viz Kriminálka Ostrava), anebo mít jiné netypické poznávací znaky. V tomto konkrétním případě neforemná hučka na hlavě šéfky oddělení a baťužek na zádech její kolegyně. Trochu to připomnělo jiný seriál, kdy policistka honila zločince v lodičkách na vysokých podpadcích, jako Adéla Petřeková ve vraždách v kruhu ( sakra co píšu špatně? Napsal jsem podpadcích i podpadkách a obé je podtrřženo červeně jako chyba).
Jak ale ubíhal čas, děj začal trošičku nabírat na obrátkách a nakonec se ukázalo, že Hlava medůzy nemusí být až takovým průšvihem, jakým se jevila v úvodu a navzdory těm výše uvedeným zbytečnostem.
Je ovšem otázkou, jak se vyvinou další díly, protože tu máme ještě jeden aspekt. Jsou dva režiséři, kteří by se do tohoto žánru moc pouštět neměli. Jedním z nich je tragéd Hřebejk, který pokazil všechny detektivky které natočil a druhým je právě Filip Renč. Detektivní a kriminální žánr totiž vyžaduje cit pro děj a schopnost lehkosti vyprávění. Jakákoliv filozofie nebo pokus o umění nebo nějaký širší rozměr detektivku nenávratně zničí. Jak Hřebejk tak Renč jsou režiséři, kteří mají umělecké ambice, převyšující běžného konzumenta tohoto žánru. A je to na jejích dílech vidět. S výsledky práce Jana Hřebejka jsme se mohli bohužel v minulosti několikrát setkat a bylo to více než tristí. Doufám, že Filip Renč z toho vyjde nakonec alespoň nerozhodně.
A když je řeč o jedné z nádherných Gorgon, nabízím upoutávku na jeden z klenotů světové kinematografie. The Medusa Touch