Outro k jedné ekrazitové blogerské přestřelce - k blogu pana Petříka

Aneb když se mísí jablka a hrušky, tak to na blogu bouchá, střílí, prská a syčí, občas i fňukne.....

Pan kolega bloger Marek Trizulják napsal blog, ve kterém se zamyslel nad zrůdností komunistického režimu, ve vztahu v vlastním občanům, tedy k občanům tehdejšího Československa. Pro připomenutí zde

Na pozadí nalezených dokumentů z procesu s vedením protistátního spikleneckého centra, v čele s Rudolfem Slánským, jak se tento proces nazýval ve stejnojmenné knize, mimochodem hodně zajímavé počteníčko, se pan Trizulják zamýšlí, nad nenávistí, kterou zasel zločinný režim do poválečné společnosti.

Tento blog se hrubě nelíbil panu Petříkovi, a nelibost se ještě zvýšila poté, co pan Trizuljak jeho komentáře smazal. I rozhodl se napsat svůj vlastní počin. Zde možno číst, případně posílit autorovo ego karmou.

A právě k tomuto blogu bych se rád několika větami vyjádřil, neboť jeho obsah a následně i samotná diskuse se poněkud minuly s tím,  o čem původně psal pan Trizuljak a co pana Petříka inspirovalo.

Tedy, pan Petřík se rozhořčil a nikoliv poprvé, nad zrůdnosti "západní demokracie", kterážto má na svědomí hromady mrtvých, padlých za oběť zvrhlým choutkám USA a jejích nohsledů. Pravda je ale hodně jiná. Předně, neexistuje spojitost mezi blogem pana Trizuljáka a vývody pana Petříka, nicméně, protože je vhodné uvést mýlku druhého jmenovaného na pravou míru, píši toto outro. 

Válka je strašná věc. A já bych si ve snu přál, aby se válčilo pouze v nějakých arénách. kde by si dávali do držky generálové a mocní, diváci by fandili a až by byl konec, tak by pouze posbírali padlé. Bylo by to mírumilovné a asi by to bylo i ekonomicky výhodné, protože by byla práce. Odklízečů. To se ale nestane a tak bude svět i nadále svědkem konfliktů, ve kterých budou převážně umírat civilisté, ženy, děti a starci. Protože na rozdíl od vojáků, jsou to právě oni, kdo jsou vystaveni největšímu riziku.

Války byly, jsou a budou. Bohužel. Je tu ale jeden rozdíl. Zatímco v zemích kolem SSSR, byla válečná dobrodružství součástí státní politické doktríny, šíření jakéhosi socialismu a podřízení se vůli velkého rudého bratra, v případě západu o tomto hovořit nejde. Západní země, neboli západní demokracie, jak to nazývá pan Petřík se pohybují v zájmu svobody, a právě demokracie jenže to je právě důvod, proč jsou podobné vojenské akce mnohdy tak krvavé a mají za následek tolik civilních obětí. K pochopení je nutné uvědomit si, kde ony konflikty probíhají, co to jsou za země, jaká je jejích historie a kultura. A to je to, co ani v USA ale ani v EU moc nechápou. Totiž že svobodu a demokracii nelze nikomu vnutit. Že země, které po staletí byly spokojeny v nějaké krutovládě, nepřijmou najednou volnost.

Krásným příkladem je Izrael. Trn v oku všem okolnim arabským zemím. Ale byl by Izrael tím čim je, kdyby nebylo poválečného vzniku a příjezdu evropských a amerických Židů? Když se podíváme na ultraortodoxní Židy, tak existuje silná pochybnost že nikoliv. Jedině fakt, že nově příchozí přišli obohacení počínající či probíhajícím civilizačním procesem umožnil Izraeli stát se supermoderní ekonomickou a demokratickou velmocí. Totéž ovšem jen sotva lze očekávat od Iráku, Kuwaitu, Libye, nebo Sýrie. Tam je ještě hluboce zakořeněný středověk, k čemuž pomáhá i radikální forma islámu.

 Je tedy zcela na místě říct, že jakákoliv vojenská akce západních zemí se zde nikdy nesetká s úspěchem. Ostatně, nejmarkantnějším příkladem je vznik a existence Al Kaidy, která vznikla na základě pomoci USA proti SSSR, a výsledek známe. Stejně jako je "vděčnost" Kuwaitu USA za záchranu před Irákem. Jen pár dní po osvobození začali Kuwaiťané volat svá hesla o světovém Satanovi v podobě USA.

Když půjdeme dále do historie, tedy k válce ve Vietnamu, která je zde tak často zmiňována, pak je třeba rovněž uvést, jakých zrůdnosti se dopouštěli vojáci Vietcongu. Svět tehdy byl jednou nohou v ostrém válečném konfliktu. Bylo pro západ nepřípustné, dovolit další komunistické šíření. Zvláště když komunistický severní Vietnam chtěl napadnout Jih. A ty hrůzy které se děly, a kterých se účastnili i Američané, to je věc neodpustitelná. A viníci byli v drtivé většině případů odhaleni a potrestáni. Veřejnost byla o masakrech informována.

Na tomto místě je nutno uvést statistiky druhé strany. Tedy SSSR, když fakta jsou mnohdy ne moc dobře známa i díky přísné cenzuře v dobách vlády bolševiků A tato neinformovanost přetrvává. Následující odkaz může být asi pro mnohé překvapením :

https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_wars_involving_Russia#Soviet_Union_(1922%E2%80%931991)

Zopakuji tedy:

Zatímco války a válečná účast zemí západu byla vedena naivní a neopodstatněnou domněnkou, že svobodu můžeme někomu přinést ze dne na den a že nám bude za to vděčen, konflikty vyvolané SSSR a jeho satelity byly agresivní pod záminkou osvobozeneckého boje, což byla jen zástěrka pro mezinárodní terorismus.

Nechci a nebudu panu Petříkovi ani nikomu upírat právo na jeho názor. Je ale dobré aby zazněl i názor opačný, i když netvrdím že se v některých bodech nemohu mýlit, podstata je jednoznačná. My a s námi celý svět si může oddychnout, že jsme se zbavili SSSR a současně je nutno být velice ostražitý před aktivitami Putina a dalších, kteří jen čekají na příležitost uvrhnout svět do nového chaosu.