Andrej Babiš není vlast

Namyšlenost a sebestřednost předsedy vlády České republiky roste opravdu do výšin nebeských. Možná se dočkáme, že se jednou prohlásí za zástupce božího na této planetě, či pokud bude trošičku skromnější, tak pouze v Česku---

... prozatím ovšem k tomu ještě nedospěl nebo mu to jeho mediální guru neporadil a tak sám sebe prezentuje jako vlast. Inu, říkal jsem si, že v jeho případě už mně toho moc nepřekvapí, ale opět jsem se zmýlil. Když jsem na vlastní uši slyšel ve zprávách jeho komentář, jak se svým typickým šklebem označuje dva poslance za vlastizrádce, bylo moje překvapení opravdu veliké. Stejně tak jako zděšení. Už to tu totiž jednou bylo. Ne v Česku ale kousíček na západ, když jistý pomatenec v Norimberku vykřikoval že partai ist ...... , ...... aber ist Deutschland, wie Deutschland ...... ist. Za ty tečky si snadno dosadíte jednoho tajtrlíka s knírkem, který spolu s jiným tajtrlíkem s knírkem, ten byl z dalekého východu, rozpoutali v Evropě naprosté peklo.

Myslím si, že lidé - voliči, pokud tedy nejsou už opravdu otupělí, by měli být citliví na to, když někdo sám sebe staví do pozice státu a nejvyšší autority, na kterou nelze v žádném případě poukázat ani prstíkem.

Je přinejmenším podivné, s jakou intenzitou Andrej Babiš kolem sebe kope, nadává a uráží, když je přesvědčen o tom, že nic neudělal a že je nevinen. V mých představách, člověk, který je si jistý že je bez viny, nechá všechny pochybovače, ať si dělají co chtějí, protože ví, že stejně nic nenajdou. Pokud je bez viny. A jak se znám, já bych ve své poťouchlosti tyto škodiče vítal a častoval vztyčeným prostředníčkem.

To jsem ovšem já. Pan Babiš se ovšem staví do pozice jakéhosi státního pilíře, mocného...nejmocnějšího, na jehož bedrech celá země stojí, a tou váhou do těch beder celá vrostla, takže on sám se stal státem, vlastí, otčinou, kterou každý, kdo o jeho čistotě jako okvětí bílé lilie jen trošku pochybuje zrazuje.

To ale není přístup člověka, který si je sám sebou s svým konáním jistý. Tak jedná někdo, kdo má strach. Kdo se bojí, že pravda jednou vyjde najevo. A ona najevo vyjde. Dříve nebo později. Možná pozdě. To uvidíme. 

V každém případě je nepřípustné dovolit podobné urážky na adresu těch, kdo si dovolují vyslovit pochybnosti.