jeli konané násilí na osobě bezbranné nekladoucí odpor vždy se jedná o trestný čin...a kdo takový čin schvaluje podporuje je spolupachatel...

V tomto případě jsem velice rád spolupachatelem

Nezlobte se, ale vy si myslíte, že se zloba lidí po zapálení stohů obrátí proti systému? Nebyli spíš naštvaní na pachatele, protože hrozilo, že nebudou mít čím krmit dobytek? Přeci jen, byli to zemědělci.

Podobně i sám bych měl problém s tím, že zabili svázaného. Jenže díky vlastním zážitkům se dovedu přenést do atmosféry té doby (už jsem chodil do školy) a podívat se na to jejich zrakem. V daném případě neměli jinou možnost, jinak by byli dopadeni. Jde tedy o čin "in extremis", podobných analogií bychom našli víc - je to klasika: obětovat jednoho člověka, když tím zachráním několik jiných? Podobné dilema údajně trápilo i pilota, který svrhl atomovku na Hirošimu.

Jeden komentátor u podobného článku připomněl přikázání "Nezabiješ". To mělo platit pro Mašíny, ale patrně ne pro toho pána, co navlékl oprátku Miladě Horákové a mnohým dalším. Ani pro hrdinné pohraničníky, kteří odvážně stříleli bezbranné uprchlíky.

A co třeba pro žalobce u justičních vražd - co přikázání "Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému", a pro "znárodňovatele" také neplatilo "Nepokradeš", a "Aniž požádáš statku jeho".

Ovšem lze namítnout, že komunisté byli ateisty a na Desatero kašlali.

Velká karma!

Ano, jednání Mašínů se dá právě tím, o čem píšete, do značné míry pochopit (kdyby nejednali tak krutě, sami by zaplatili životem). Nakonec máme příklad i z protektorátu, kdy byl při trestné výpravě partyzánů proti protektorátním četníkům, kteří zastřelili Vojtěcha Lužu, zabit i člověk, který s činem neměl nic společného. Radomír Luža, syn Vojtěcha, který akci vedl, přiznával, že i když si dokázal mnohokrát odůvodnit zneškodnění onoho nevinného člověka (právě z důvodu obav z prozrazení), přesto pociťuje výčitky svědomí. A právě tohle u Mašínů chybí, ani po desítkách let nepřišla nějaká podobná sebereflexe. Jak psal Ivan Medek: "Soudit nemohu a nechci. Možná že se mýlím, ale myslím si, že sebenepatrnější projev lítosti, vycházející ze svědomí mužů tehdy mladých, by velikost jejich odvahy nezmenšil. Právě naopak."

Může být napsáno milion blogů a stejně se nic nezmění. Vždy budou zastánci i odpůrci jejich činů.

Slovy Arnolda Hackla: Doba střelců již skončila. A já dodávám, že to je dobře.

Bohužel však nastala doba zbabělců, kolaborantů, zrádců, lhářů a zaprodanců.

Chápu, že se jistá část našich P.T: občanů dívá na Mašíny skrz prsty - oni jim nastavili zrcadlo. Vzpomeňte, jak se dokázali bránit Finové, a nebo jak se dokázalo Rakousko vymanit ze sovětského područí.

Kdežto u nás ... FUJ.

Je zajímavé, že Mašíny jako hrdiny bojke proti komunismu hájí hodně z těch lidí, kteří chtějí za prazidenta Petra Pavla, bývalého komunistického lampasáka.

To jsou ty paradoxy...

Mašínové byli bojovníci proti komunistům ve fázi jejich rudého teroru. V čase, kdy komunistický totalitní režim vyhlásil třídní boj a v jeho rámci likvidoval každého, kdo se mu protivil nebo projevil jiný názor. Mašínové si nemysleli, že můžou komunisty porazit, chtěli ale vyprovokovat ozbrojený odpor. Mašínové dnes výjimeční proto, že svůj boj s komunisty vyhráli. Podstatou české výchovy, českého pohledu na vlastní dějiny je totiž už několik desetiletí teze, že spíš než hrdiny je naše společnost tvořená poslušnou masou plnou slabochů a kolaborantů, z níž se tu a tam vydělí nějaký rebel jen proto, aby se hned stal zbytečnou obětí. Mašínové se rozhodli postavit se zbraní v ruce proti totalitnímu režimu, který v Československu uzurpoval veškerou moc, řídili se stejnými zásadami jako jich otec za války v protinacistickém odboji. Měl jasno o tom, že „každý, kdo se v uniformě a se zbraní v ruce zapojil do třídního boje a teď chrání partajní vrahy a zloděje, si za své činy zodpovídá Ctirad Mašín a celá jejich skupina byli lidé, kteří jasně ukázali, že někdo si od počátku uvědomoval, že není možné spolupracovat s komunistickým režimem,

Co ukázali ? Zapálili jeden stoh a zdrhli. Statečnost jim neupírám a efekt 0, pouze vraždy nevinných.

Několik poznámek k textu blogu. pana Brauna. Jejich otec, plukovník Josef Mašín byl hrdinou československého, především vojenského odboje proti německým okupantům, položili život za vlast a nepopírala to ani komunistická propaganda po únoru 1948.

Svoji činnost zdůvodňovali Mašínové bojem proti vládnoucímu komunistickému režimu. Ten byl v padesátých letech opravdu brutální, nicméně značná část obyvatel ho podporovala.

Pozdější jejich tvrzení, že uloupené peníze potřebovali na zbraně, je mírně přehnané. V pohraničí bylo zbraní všude plno. Daly se sehnat ještě v sedmdesátých letech a mezi lidmi jich bylo hodně.

A pro mě to co nelze obhájit je, že zavraždili dva policisty Kašičku a Honzátka a pokladníka Rošického. Prvního omráčili úderem železné tyče a poté zastřelili, což se dá kvalifikovat jako vražda, nikoli ozbrojený boj. Druhého přepadli s využitím podvodu, svázali, omámili chloroformem a podřízli. To se dá rovněž kvalifikovat jako vražda, nikoli ozbrojený boj. Takto činili a činí například nejhorší zrůdy většinou muslimové a jim podobní náboženští fanatici. Mašínové zdůvodňovali později svoje vraždy tím, že jejich oběti byli komunisti. V případě pokladníka Rošického se jedná o lež. Kašička byl lidovec, který musel vstoupit do KSČ, aby si udržel práci u policie (SNB) a jako politicky nepříliš spolehlivého jej sledovala StB.

Pane Korecký, proč nečtete pozorně můj blog? Já jsem jasně napsal, že se zabitím svázaného a omráčeného policisty mám problém. Co se týče toho druhého, tam jednali v sebeobraně, protože on vytáhl zbraň. Takže stříleli a byli rychlejší. O Rošickém se tady bavíme už od včerejška. Kdyby nevytáhl zbraň jako první, nic by se mu nestalo. Mašín by vzal peníze a všichni by skončili přivázaní ke stromu v lese. Bohužel, Rošický si hrál na hrdinu což se mu nevyplatilo. Jeho smrt byla zbytečná, hloupá ale rozhodně nejde na vrub Josefa Mašína. Co se týče příslušnosti obětí ke komunistům, případ Rošického je zastřen tajemstvím, protože na místě se našla legitimace člena LM ale pak se spekulovalo, že došlo k záměně jmén. Co se týče těch dvou policistů, každý policista musel skládat přísahu věrnosti socialistické vlasti a komunistické straně. Takže z pohledu Mašínů byl vlastně nepřítel. Byla to válka kterou vyhlásil komunistický režim

Karma

V nesvobodném systém jsou obětmi obě strany. Oběti i jejich kati a ti nezúčastnění mají problém v tom, kdo byl vlastně oběť a kdo kat.

Netušila jsem, že jste tak nadšený divák seriálu 30 případů majora Zemana....

To bude tím, paní "Moudrá", že nečtete pozorně komentáře. Já se nikdy netajil tím, že seriál Třicet případů majora Zemana je vynikající veselohra a že se na něj i po létech rád dívám.