V sobotu se bude demonstrovat a někdo už teď propadá panice

O spolku milion chvilek pro demokracii mám trochu nejednoznačné mínění. Nevím proč, ale přestože jejích myšlenka je správná, ty akce mi chvílemi připadají trochu nešťastné a přehnaně patetické.

Asi je to i tím, že už mi leze krkem, když vidím na demonstracích davy se zvednutými dvěma prsty a vřískající  "kde domov můj", případně modlitbu pro Martu. Na tu jsem obzvláště alergický a důvod je prostý. Čeho je moc, toho je příliš. Stejně jako Hutkovy náměště, kteroužto písničku, stejně jako Martu Kubišovou a její modlitbu mám jinak moc rád a o státní hymně se snad nemá ani smysl vyjadřovat, protože tu si všichni, kdo pocházíme z toho malého plácku uprostřed Evropy, nosíme v srdci.

Jenže, jak jsem napsal, už je toho moc a zavání to zneužitím. A já mám na všeliké zneužívání dosti citlivý frňák.

Na druhou stranu ovšem, hovoříme li o spolku Milion chvilek pro demokracii, jedna věc se jím musí přiznat. I když to nikdo nepřizná, ani Babiš, ani Benešová a Zeman už vůbec ne, tato partička, donedávna naprosto neznámých lidí dokázala, že se jmenovaným pořádně klepou kolena strachy. Oni to samozřejmě nemohou dát najevo, jenže těch 250 tisíc lidí z minula, to není tak nepatrné množství, jak se snaží například pan Čumpelík sugerovat. A jestli se podaří v sobotu dostat na Letnou stejné množství, či dokonce ještě více účastníků, pak si myslím, že až tam bude slyšet nervozní bušení srdcí všech vládních mocnářů, co jích v Česku je. Snad jen komunisti budou v klidu, protože ti žádná srdce nemají. A duše už dávno propadly peklu.

Jenže to všechno je sice moc hezké, ale co dále? Na nějaká ultimata, která dává národ se v Česku nehraje. V roce 1989 to trvalo několik týdnů intenzivního boje, než bolševická hydra lekla. V současnosti se podobný boj očekávat nedá, protože dostat lidí do ulic každý den je nemyslitelné. Kromě toho, zmíněný spolek sice řekl A, nicméně už zapomněl na ostatní písmena abecedy, takže ultimatum bylo vyřčeno, co se ovšem stane, když dotyční nevyhoví, to už nikdo neřekl. Stejně jako nikdo neřekl, co se stane když by nějakým dílem nebeského zázraku Babiš, Benešová a v lepším případě i Zeman odstoupili. Skončily by demonstrace, ale co dále?

Vždy je třeba nabízet nějakou alternativu k řešení a tady jí nevidím. Vidím jen usměvavé a místy rozhněvané tváře mladší, mladé a starší mladé generace, hlásající cosi ale už neříkající co má být dále.

Ti kteří našli zalíbení v současné vládní a hradní garnituře, mi občas vyčítají, že ze zámoří radím a poučuji. Je to kravina. Nikomu neradím, nikoho nepoučuji. Nemám na to právo ani "pouvoir" jak moudře říkají Francouzi. Já jen píšu co vidím, co vnímám a jak to vnímám a rozhodně nepíšu tak, abych se někomu zalíbil. Kdybych to měl takto nastavené, pak bych z toho blbince jménem Československá socialistická republika nebral raketovou rychlostí před léty dráhu. 

Jednu malou radu si ale dovolím dát. Buďte opatrní vůči těm, kterým nasloucháte. Protože hezká slova, ta se  říkají moc snadno a nádherné zní z reproduktorů. Vzpomeňte jak jste kdysi tleskali Havlovi, který říkal to, zač jej někteří z vás o pár let později nenáviděli. A totéž platí o Klausovi a mohl bych jmenovat další.

Sobotní demonstrace bude v každém případě ukázkou síly vůle a odhodlání. A i když nikdo nerezignuje a neodstoupí a neposype si hlavu popelem, jedno se vám podařit může. Pokud se vás sejde dost, pak to bude ukázka toho, že si Čechové už sice pomalu, ale jistě přestávají nechat dělat ze sebe blázny. A to je ten důležitý první krok k tomu, abyste to mohli naplno ukázat v příštích volbách. Budete li chtít a mít sílu. Říct rozhodné ne všem, kteří uplynulé roky lhali, podváděli, a kteří ze země udělali názorovou stoku. A já jsem si naprosto jistý, že právě toho se současní vládci nejvíce bojí, a proto oni sami a i s pomocí svých věrných příznivců, šíří dezinformace a lži a pomluvy. Všude kde mohou a kde jím naslouchají.

K následujícímu videu už jsem se vyslovil v jedné diskusi. Tento hudební styl nemám rád a děsí mně, jak se stává populárním. I ten text je hodně naivní. Ale vzpomeňte si, že to byli herci, zpěváci, tanečníci a tanečnice, umělci všeho druhu, kteří v roce 1989 byli vám všem vzorem. A vzpomeňte si, že tehdy, mocní reagovali stejně, jako někteří občané reagují dnes. Tedy zesměšňováním a slovy jako " vy raději hrejte nebo zpívejte a do politiky se necpěte" Dnes se situace opakuje a znovu jsou zde tací, co chtějí umlčovat. Navzdory nim, první video je od Báry Basikové a Galena. Protože pýcha opravdu předchází pád.

A když už jsem tu vložil Ewu Farnou, mimochodem, jedna z mála jejích písniček, zní libě mým uším, tak ještě přidám video jejího rozhovoru pro DVTV, kde hovoří i o případu Andreje Babiše v souvislosti s Polskem , což kupodivu někdo pochopil tak, že snad, možná Ewa vyzývá k násilí v ulicích. Takže se podívejte a poslechněte si, co skutečně řekla.