Myšlenka komunismu musí zemřít

Ideologie, která celosvětově stála více než sto milionů životů, která zničila zdraví a hodnoty, které lidstvo po staletí budovalo, tato ideologie přežívá, navzdory faktu, že po zkušenostech z 20. století už měla být zavržena.

Je to mládež, která ve své revolučnosti, přesněji řečeno v naivní touze po lepším světě, se často uchyluje k myšlence jakési rovné a spravedlivé společnosti.

Mládež byla vždy revoluční a vždy volala po změnách, i když za těmi změnami nebylo nic jiného, nežli prachsprostá anarchie. To ostatně vidíme v těchto dnech v případu takzvané Kliniky. Uskupení prapodivných lidiček, prosazující prapodivné cíle, prapodivnými způsoby.

Horší ovšem je, když po budování myšlenky komunismu, volají lidé dospělí, pamětníci zrůdností, které se ve jménu tohoto filozofického lejna děly. Není jích zrovna málo a zde na blogu se snad množí dělením. Tu vychvalují Stalina, ondy zase se slzou v oku vzpomínají na dílo Gustáva Husáka, jiní zase pějí romantické ody na Fidela Castra a Che Guevaru, masové vrahy a, speciálně v případě Che Guevary teroristu, který své nepřátele nelidsky mučil, než je poslal na onen svět. A samozřejmě všichni tvrdým slovem odsuzují USA, jako původce všeho světového zla.

Kde se v lidech, kteří oplývají jistým vzděláním, bere tolik ignorance a hlouposti? Jak jsem napsal výše, u mládeže lze takovýto úlet pochopit, je ale sotva pochopitelné, když dospělý člověk plácá nesmysly, typu že USA touží po zničení EU a po vojenském obsazení Evropy. Nebo když šíří fámy, že USA plánovaly či dokonce stále plánují jakési vojenské základny na Ukraině. I když by se taková základna momentálně této těžce zkoušené a sousedním Ruskem terorizované země asi náramně hodila, určitě není na pořadu dne.

Když čtu některé blogy, či poslouchám některé názory, zdá se, jakoby občané byli nepoučitelní. Jakoby zapomněli, čím si v minulosti prošli. Že doba budování socialismu a následně komunismu, že to nebyly jen nekonečné fronty na základní potraviny, na hygienické potřeby, že to nebyly jen dovolené na Balatonu nebo v Rumunsku. Že to především byl neustálý život v předklonu. Ponížené porobení vrchnosti, která mohla kdykoliv, kohokoliv poslat do definitivního nenávratna.

To že po roce 1989 jsou plné obchody, že můžeme jezdit kam se nám zachce, psát si co chceme, říkat si co chceme a poslouchat co chceme, to je jen jedna z věcí, které se povedly. Hlavní ovšem je, že se nikdo nemusí před nikým hrbit a pokud mi někdo chce napsat, že to není pravda, tak ano jsou takové případy ale je to opět a zase jen a jen vina vás všech, kteří si tu republiku děláte takovou jaká je. Ke vstupu do NATO vás nedonutil západ. Zvolili jste si to sami. Stejně tak jako jste si sami do vlády nacpali Sobotku, Zaorálka a Babiše. Toho posledního za koblížky a kuřátka, doporučená Jardou Jágrem. Není liž pravda?  Jestli si ale myslíte, že když budete pokukovat zpět po myšlence komunismu, po budování socialismu, tedy po ideologii, která dala světu zrůdy jako Stalin, Hitler, Mao, Pol Pot a další, že se vám povede lépe, že se vrátí soudruh a vše dá zase do pořádku, tak to je, řekl bych smtelný omyl.

Komunismus vede lidstvo do záhuby. Jednou se mu to skoro povedlo. Nyní čeká na svou další šanci. Opět se šikují ti, kteří touží po tom, aby vedli masy ve jménu světové revoluce. A není překvapením, že se šikují pod taktovkou Moskvy, že z Kremlu opět vane mrazivý vítr.

Jediná šance kterou Evropa a lidstvo jako takové má je, nenechat se obalamutit levičáckými politiky