Muslimové v Česku, nový seriál Idnes

Zdá se, že mediální sféra v Česku zažívá stav podobný kolotoči. Nebo houpačce. Jednou tak podruhé zase jinak a jindy zase, pohupování na jednom místě. Ani ryba ani rak.

Pravděpodobně v důsledku požehnání vládě, ale to je jen můj názor na který mám nezadatelné právo i v českém internetovém prostoru a ne že ne, vrací se opět doba, kdy se občanům ČR bude podsouvat myšlenka, že jsou zasaženi jakýmsi virem rasismu, xenofobie či jen lehké nesnášenlivosti.

Opět, dle mého názoru, dospívám k obavě, že se vrací období, kdy jakákoliv kritika čehokoliv a speciálně jednoho z monoteistických náboženství, bude vnímána jako akt hluboké nenávisti. A to se už zdálo, že se někteří konečně probrali. 

A tak začal na idnes, cz vycházet seriál muslimové v Česku, jehož první díl není ničím jiným, nežli jen plytkým opakováním prázdných frází o tom, že muslimové v Česku jsou neškodní, pracovití, radostní a plní asimilace s většinovou společností. 

Vůbec se nesnažím toto tvrzení zpochybnit. Muslimy v Česku neznám. Tedy z medii znám asi dva nebo tři ale to není reprezentativní vzorek, takže nemohu spolehlivě říct, jestli onen seriál ve svém prvním díle lže nebo píše pravdu. Co ale mohu říct , respektive napsat je fakt, že ten článek uvádějící seriál o neznámo kolika dílech, je jen dalším z demagogických pokusů probudit ve společnosti pocit studu z nepochopení.

Vše je ale naprosto jinak. Ty projevy odporu, nenávisti nebo odmítání, mají na svědomí politici a novináři, kteří od počátku, kdy se objevily první pochybnosti a otázky ohledně onoho monoteistického náboženství a jeho podílu na rostoucím terorismu, tyto pochybnosti umlčovali a strašili národy rasismem a rostoucím neonacismem.

Evropa a Evropané se tak dostali do pozice, kdy byla a je vnucována myšlenka, že přijímat migranty je nutnost a povinnost a že ono jedno monoteistické náboženství je vcelku a komplexně náboženstvím lásky a míru na věčné časy a nikdy jinak.

Čas ukázal že to není pravda. Ani jedno z těchto dvou dogmat.

Konvence o přijímání uprchlíků nebyla vymyšlena ani přijata proto, aby nastolila nový exodus. Její myšlenkou nebylo pomáhat těm, kteří žijí v hospodářské nestabilitě, protože to prostě nejde. Brzy by totiž došlo k situaci, že v domovech těchto lidí by bylo pusto a prázdno ovšem Evropa a Amerika by byly přeplněny a na pokraji bankrotu. Povinnost přijmout uprchlíky byla vždy cílena pouze na ty, kteří prokazatelně přicházejí ze zemí válečného konfliktu a sami jsou ohroženi na životech. Jestliže ale denně sledujeme zpravodajství o z moře zachráněných běžencích, pak se naskýtá otázka, jestli se jedná skutečně o utečence před válkou anebo jsou to jen ti, kteří cítí šanci na pohodlný život, šanci lživou, protože Evropa už dávno není v pozici, kdy by tento pohodlný život mohla komukoliv zajistit, aniž by se to odrazilo na její blízké budoucnosti a rozvoji.

Druhé z dogmat, tedy monoteistické náboženství, které je dnes skoro trestné jmenovat, protože je výsostně chráněno, tedy ISLAM, je podobný nesmysl.

Pochopitelně že ne všichni muslimové jsou teroristé a zabijáci. Za tři desítky let života v Kanadě a USA jsem se denně setkával a setkávám s nejedním vyznavačem této víry a nikdy jsem neměl nejmenší problém. Stejně jako tisíce turistů cestujících každoročně do muslimských zemí, kde si užívají krásných pláží, výhodných nákupů a poznávání památek a historických míst aniž by jím kdokoliv ublížil. To ale ani zdaleka neznamená, že budeme podporovat promichávání mezi náboženstvími a kulturami. Prostě faktem je to, že my žijeme v jiných hodnotách nežli "oni " A tak jako oni nejsou příznivě nakloněni naším zvyklostem, my nemusíme být naklonění jejích představám a není v tom nic rasistického ani xenofobního. Prostě když přijedu to Tunisu, nebudu se na ulici cpát smaženým řízkem ale vědom si toho že jsem host, budu jejích kulturu respektovat. A naopak, když přijede Tunisan ke mně, budu očekávat že nebude ohrožovat kolemjdoucí děvče v minisukni ale jen se pokochá pohledem na její krásu a možná se zamyslí nad nepraktičností jeho kulturních zvyklostí.

Jestliže budeme ale stále konfrontování s nátlakem a cenzurou a hrozbami, jestliže nám bude vnucováno cosi cizího, co k nám nepatřilo a nikdy patřit nemůže, pak se může stát a otevřeme oči, už se to děje, že se začnou probouzet skutečně nenávistné tendence. A to snad nechceme nikdo.