Tragédie v Bejrútu

Neumím si představit nikoho, koho by se včerejší zpráva o výbuchu v Libanonu nedotkla. Kdo by nepocítil lítost nad ztracenými životy či nad tisíci zraněných. V souvislosti s touto události, přicházejí pochopitelně i otázky.

A nemám na mysli pouze tu zásadní, tedy opravdu šlo o shodu náhod? Opravdu byl prvotním impulsem nějaký požár ve skladu pyrotechniky, ze kterého se oheň přesunul do skladiště ledku? Opravdu za tím vším stály svářečské práce? To jsou samozřejmě otázky, které napadnou každého, kdo se o situaci v regionu zajímá. A i když připustíme, že vše opravdu byla jen shoda tragických náhod, nabízí se okamžitě další, neméně podstatná otázka.

Ten ledek, údajně 3 tuny, měl být v přístavu skladován téměř 6 let poté, co byl zabaven, na nějaké lodi. Proč byl 6 let v nějakém přístavním skladu a co s ním bylo zamýšleno? Ammonium nitrate, se používá jako hnojivo, nicméně rovněž je velice dobře a také často využíván k výrobě výbušnin. Jaký měl tedy Hezballah záměr s touto nebezpečnou látkou, že jí tak dlouho skladoval v přístavu? A ty 3 tuny. to byla kompletní hmotnost, anebo už během těch 6 let bylo něco použito? Řekněme v Gaze? Možná někdo řekne že to jsou spekulace, nicméně nynější vyhrocená situace mezi Izraelem - Sýrii - Libanonem a Iránem dává tušit nebo může napovídat, že tato látka byla používána a je docela možné, že při manipulaci s ní, za účelem dalších teroristických útoků, došlo prostě k náhodnému výbuchu.

Každopádně je zde varovně vztyčený prst, protože nevíme, nikdo neví, kolik takových skladů může existovat po celém regionu. A je tu ještě jedna neznámá. Podle expertů, údajně ammonium nitrate při hoření má žlutou barvu. Jenže při výbuchu v Bejrútu byla barva růžová, což vyvolává obavy, že se tam nacházely i další látky.

Nechci být prorokem zla, ale obávám se, že budoucnost, možná i ta blízká, nám přinese nejedno šokující překvapení. Ovšem při tom všem, je v celé obrovské tragedii jedno velké poučení.

Teroristé, mezi které Hezballah nepochybně patří, nehledí na životy ani zdraví vlastních občanů. Jejích fanatická nenávist nemá brzdy a jdou jej za svými chorobnými cíli.

Včera na to tragicky doplatili obyvatelé Bejrútu, města, které kdysi bylo nazýváno druhou Paříži. Města, které žilo, kde vládlo bohatství a luxus. 

Je mi to strašně líto.

Následující video jsem už vkládal několikrát. Přijde mi dnes vhodné, protože ukazuje, že mezi lidmi nejsou rozdíly. A klidně se mohou na jednom místě sejít a dobře se bavit zpěvák z Izraele a břišní tanečnice z Libanonu. Ty dvě vlajky vedle sebe na podiu jsou optimistickým symbolem pro budoucnost. Bez tragedií jako byla ta včerejší.