Přečetl jsem, se zájmem, i jistým pochopením. A jsem rád, že jste uvedl i to, že jste nevyrazil ,,toliko na blind", neb jste měl možnost, obrátit se ,,venku" na kamaráda, COŽ BYLO NESPORNOU VÝHODOU pro Vás. To, že někteří lidé ,,označení" emigrant berou až ,,pejorativně", je individuální. Ale je pravdou, že mnozí z těch, jako Vy, označují ty, kteří ,,nezahnuli kramle" z minulého režimu jako ,,neschopy", či až kolaboranty s komunisty, což pochopitelně vyvolá u mnohých až nevoli, a to právem. Jinak jistě znáte film ,,Sedm statečných". Tak si, a nejen Vy, vzpomeńte na scénu, když jeden z oněch sedmy naplácal malému klukovi za to, že se vyjádřil o svých rodičích i obyvatelích oné osady jako o zbabělcích, a co k tomu onen film. hrdina dodal. Život jistě není film, ale v oné scéně je ,,cosi", jako, ,,jádro pudla". A o tom, že kom zneužili i dílo V.D. propagandisticky, to bylo, ale, tedy naštěstí, stále je, mnohým známo.

[...] znáte film ,,Sedm statečných" [...]

ten 'placajici' hrdina byl Bronson.

Tento film patri podle meho do zakladni vyuky na skolach a zejmena chlapcum je treba ukazat tu zaverecnou scenu (a pozdeji to tematizovat), kdy Buchholz odjizdi a Steve McQuin vysazuje k nemu na kone tu zamilovanou Mexicanku a rika k nemu: chlapce, pamatuj, vzdycky nezne, vzdycky nezne ...

Měli jsme možnost zůstat v té dávné době ve Vídni. Nechat tady rodiče tahat po úřadech, že dcera emigrovala, bratrovi také otrávit život, to nešlo. Po roce 1989 jsem na vídeňském předměstí dělala jedné starší paní společnici, to bylo příjemné zpestření života. Byla jsem "doma" v Evropě.

To je "říkanka" Viktora Dyka z básně Země mluví, kde souhlasím s panem Boháčkem, mám ji ráda. Jinak 100%

Pardon - pan Bílek už to napsal.

Skvělý blog

A děkuji také za tu hokejovou radost na konci. Tam jsme aspoň ukázali, že když nám zrovna někdo nepřejíždí po těle tankovými pásy, zde konkrétně to bylo ve světě sportu, kde se ještě stále aspoň někde hraje fér, jsme je normálně poráželi.

Ale pamatuji si velmi dobře, že Rusové byli uraženečtí, že prý co jsme si to dovolili se právě na ně tak chystat a tak silně projevit bojovnost právě proti nim. Je to bohužel národ stižený spasitelským komplexem. Oni se dokonce urazí, když se jim někdo postaví jako rovný s rovným. To jej raději zamáčknou tankovými pásy do bláta a pak mu budou něco vykládat o tom, jak mu pomohli a jak je povinen být jim za to vděčný.

Pane Trizuljaku,

už se proboha vzpamatujte z té svojí rusofobie.

Když se podíváte na to, jak v nedávné a současné době byly a jsou USA "stižené spasitelským komplexem", kdy zavádění jejich demokracie stálo svět miliony mrtvých a nyní se snaží spasit celý svět příkazy, kdo nebude USA poslouchat, proti tomu zavedou hospodářské sankce, tak je to normální?

Je vůbec normální vyhrožovat svým spojencům sankcemi?

Zajímavý byl příběh našeho známého, který jako čtrnáctiletý odešel v roce 1935 do učení do tehdejšího nacistického Německa. Jako Žid měl problémy, ale jakmile začínaly transporty do koncentračních táborů, tak utekl do Francie, kde se ilegálně pohyboval mezi partyzány do konce války. Po válce se ve Francii oženil a zůstal tam do roku 1951, kdy vrcholila studená válka a měl strach, že pokud Stalin zabere Evropu, že by to s ním dopadlo špatně (původem byl totiž ukrajinský Žid, jeho rodiče se přestěhovali ze Zakarpatské Ukrajiny na sever Čech).

V roce 1951 se přestěhovali s manželkou do Kanady, kde žili až do svojí smrti. Po roce 1989 se často vracel do České republiky k příbuzným, vždy říkal, jak ho to sem nesmírně táhne, že na život v Kanadě si za více než 40 let nezvykl.

Zajímavé bylo, že třebaže žil od 15 let v cizině, tak hodně po osmdesátce uměl naprosto perfektně česky bez přízvuku.

karma

Já znám plno (ex) Čechoslováků uprchlíků, emigrantů, pro ty může být (ex)Československo bílé místo na mapě a jiné, co se o bývalou vlast zajímají. To je úplně normální. Na světě je tolik krásných koutů .... Domovina je tam, kde se člověk cítí dobře.... Lidsky i politicky

"V Československu respektive v Česku se udržuje při životě hloupá říkanka Zdenka Pluhaře "Opustíš li mně nezahynu, opustíš li mně zahyneš."

Komunisti tyto verše překroutili, jinak pocházejí z básně Viktora Dyka Země mluví, kterou napsal ve vězení v době I. světové války - a nemluví v ní k exulantům, ale de facto k národu.

Martine, já mám za to, že pokud lidé odešli - a neustále ale v sobě po těch dlouhých letech stále "živí" tu nenávist k bývalému režimu....., tak ten odchod neměl příliš smysl. Možná měl smyls pro uváděné skutečnosti(viz třeba ta materiální "svoboda a volnost")...., ale skutečná svoboda je dle mého něco jiného..... Prosím, neberte můj příspěvek jako útok, či niterný zásah do hlubin lidské duše..... Sděluji jen svůj postoj.

Paní Beato, pro mně je rozhodující absolutní celoživotní odpor nejen k minulému režimu ale ke všemu co reprezentoval a také ke všemu levicovému se vší tou falešnou solidaritou a pseudolidskostí, která uvrhla miliony lidí do naprosté mizerie.

"Opustíš li mně nezahynu, opustíš li mně zahyneš." ...není ani trochu hloupá říkanka a v má v sobě spousty rovin :) Jedna z těch rovin platí i na Vás ... ve skutečnosti k "opuštění" nedošlo, kdyby ano, nevyhledáváte český server, český jazyk, nezajímáte se o to, co se děje v Česku.

Karle, souhlasím. Jsou však výjimky. Znám Čechy, kteří emigrovali a k Česku už moc vztah nemají, neznám jich však relativně moc. Ne, že by zapomněli, odkud pochází a že v Česku prožili spoustu dobrého, mají-měli tam rodiče, příbuzné a dobré přátele. Nyní však už žijí jinde, mají tam manželku a děti, a do původní vlasti by se, například už kvůli nim, nevrátili. Jsou též výjimky z výjimek, děti emigrantů, které do Česka jezdí, líbí se jim tam a cítí se tam skoro doma. Lidé jsou prostě různí.

Dobrý den, pane Braune. Trochu nedorozumění. V tom komentáři jsem měla namísto slova "člověk" použít slovo "já". Já jsem prostě taková, že bych se nikdy nechtěla stěhovat (a to nemyslím jen stěhovat z vlasti, ale ze svého rodného místečka čítajícího pár kilometrů čtverečných), protože to tady miluji a protože rodinu a celoživotní kamarády mně nikdo nikde nenahradí. Troufám si říci, že i já jsem vždy byla a stále jsem pro několik lidí nenahraditelná. Není pravdou, že člověk je nahraditelný. Nahraditelná je jen obyčejná pracovní síla. Politický režim má na toto u tak obyčejných lidí, jako jsem já, nulový vliv. Ani v nejmenším nesoudím nikoho, kdo to má jinak a Váš článek považuji trochu za zbytečný - potřebujete se ospravedlňovat nebo někomu zpovídat, proč jste odešel?

U autora bych nevyloučil ani jistou polemiku ,,na vhodné téma", vyvolanou článkem jiného autora, jakož i diskuzi pod ním. Jinak jde víceméně o toliko blogovědiskuz. virtual. svět, který se v mnohém může lišit atˇ v ,,detailu", či i v širších souvislostech. O tvůrčím ,,puzení" i ,,potřebě" reagovat ani nemluvě. I o následných projevech tu, někdy až bezvýhrad. souznění, tu až animozity, často ,,okořeněné" takydiskutéry, ani nemluvě. To vše u některých nejednou až na hranici fanatizmu, mnohdy připomínající i zatˇatost z časů minulých