No, to je další z komunistických zločinů: že to člověk nemohl zkusit jinde a pak se vrátit (nebo nevrátit).

Ten seznam jejich zločinů je ovšem nekonečný, na co si člověk vzpomene, tam se otřese.

Ale zase se nedivte jistému odstupu: po roce 89 se tady objevilo dost lidí (emigrantů), kteří se vrátili s Šalomounovým komplexem a poněkud veřejnost popudili. Pamatujete na Jiřího Včelaře Kotase? No, vy jste toho exota asi nezaznamenal, ale místní si možná vzpomenou.

Jaroslav Hutka

Neodsuzuji Vás ani toho pána, který by neopustil svou vlast a věřte, že v dobách temna byla emigrace daleko větší vysvobození, než život tady. Né každý člověk mohl emigrovat u někoho byly důvodem rodinné vazby u dalšího silná fixace na rodnou hroudu a možná obava z neznáma a neznalost jazyka, proto nevidím ani v emigrantech žádné hrdiny, vybrali si svou cestu.

Po sametu jsem začal pracovat pro německé společnosti a ty zde skupovávaly naše firmy a vozily si sem Čechy - předrevoluční emigranty a dosazovaly je do vedoucích pozic, důvody byly jazyková vybavenost a počáteční nedůvěra ve schopnosti lidiček odchovaných socialismem....kvalita těch lidí byla děsivá a po čase to i ńěmečtí zaměstnavatele poznali a upřednostnili domorodce, jen má osobní zkušenost a jistě neplatí obecně.

Pak jsem pracoval i za mořem a tam jsem ve své branží poznal mnoho chytrých emigrantů, a mohl jsem zůstat, nevím ale cosi mě stáhlo zpět a jsem zde velmi happy.

Řekl bych, že ostání toho pána ve vlasti popisujete mylně. Vy mu připisujete ten myšlenkový postup, že vyhodnotil, že by pravděpodobně v cizině neobstál, že by se neprosadil, protože na to nemá patřičné schopnosti. Ale ono je hodně pravděpodobné, že neemigroval z úplně jiných důvodů. Jestli jsem váš text pochopil nesprávně, tak uvítám korekci.

Pan Čech nepsal nic o tom že by neobstál. On napsal že by svou krásnou vlast nikdy neopustil a na toto tvrzení já navázal tím, že člověk by měl být za svůj osud zodpovědný především sám sobě. Důvody pana Čecha neznám a upřímně řečeno, nejsou tak důležité. Podstatné je to, učinit nějaké rozhodnutí a jsou případy, kdy obě varianty jsou ty správné. Já například, kdybych neměl zajištěnu práci o kterou jsem stál, možná bych také neemigroval. Zůstal bych a asi do roku 89 trávil čas ve věznicích pro systematické poškozování socialistické společnosti. Možná bych se po roce 89 dal na politickou dráhu. Možná...možná...o to jde, o ten svobodný okamžik rozhodnutí, které jsem udělal a které má udělat každý svéprávný člověk.

Pokud Vás kdokoli za emigraci odsuzuje, je s odpuštěním trouba (o osobě jménem Černá, která mne přirovnala k Josefu Mengelemu, se zmiňovat nechci, tam by se hodil jiný termín). Každý musel v té hnusné době volit. Měl jsem v roce 1985 možnost odjet, vše bylo připravené a dopadl bych nejspíše jako Vy. Nicméně - asi 14 dní předtím jsem se jel naposledy podívat do Prahy Chodil jsem po ní celou noc ( a to fakt - až do rána) a přemýšlel, koukal jsem z Hradčan dolů a brečel jako stará Dorota. Pak mi docvaklo, že jestli B-h po mně něco chce, tak mně pro nic za nic nedal sem, do té sviňské doby. Jsem rád, že jsem zůstal, v roce 1989 jsem byl šťastný. Neměnil bych. Ale nikdy nikoho nemohu odsuzovat, že si svůj život uspořádal tak, jak chtěl a jak mu bylo nejspíše předurčeno.

Díky za blog - a karma.

Děkuji. Ale ono mi nešlo ani tak o mně, jako o celkový pohled na emigranty. Takové to "no jo von je emigrant". A ta vaše zkušenost z Prahy - já týden před odjezdem byl "naposled" na Pustevnách což je místo které má pro mně velký osobní význam. Ostatně, jako celé Beskydy a Jeseníky. A tehdy jsem cítil podobné pocity jako vy v Praze. A taková ta předdeflorační nervozita pak u mně trvala pár týdnů. Do okamžiku, než jsem si naplno uvědomil, že odteď jsem já a nic než já zodpovědný za to co bude nebo nebude. Že není žádný celopodnikový výbor, žádné ROH, ale že všichni čekají, co jím nabídnu. A čím těžší to bylo, tím jsem byl paradoxně spokojenější a vždy mi pomáhal citát, který někteří připisují Goethemu, jiní Fullerovi a našel jsem i informaci že se jedná o čínské přísloví. Kdo ví, ale říká že:

All things are difficult before they are easy.

A o tom je asi život nás všech.