S paní Kielbergerovou je to bohužel těžké...Ona je přesným opakem toho, jak se snaží prezentovat. Neuznává opozici, nesouhlasné názory maže, aniž by byly vulgární nebo urážlivé, nemá ráda burany, ale sama fandí Pavlu Novotnému, prostě dvojí metr je pro ni charakteristickou vlastností. Má zde své oblíbence, o kterých sama otevřeně prohlašuje, že si jich váží a vůbec jí nevadí, že dělají přesně to, co na jiných kritizuje, protože tyto lidi ona považuje za morálně správné (a teď si nejsem jist, jestli ví třeba o tom, že někteří z nich dokonce patří mezi soudně trestané zločince a to za úmyslný trestný čin) a ty druhé za morálně špatné, proti kterým je jakýkoliv argumentační faul ospravedlnitelný. Nicméně věřím tomu, že ani Radka Kielbergerová nepovažuje holocaust za něco, nad čím by se dalo mávnout rukou nebo ho jakkoliv zlehčovat.

Paní Kielbergerová patří k těm lidem, kteří si pletou realitu s vlastním přáním.

Když člověk napíše třeba to, že Čína ve světě své pozice posiluje, zatímco USA je ztrácí, tak ona Vás napadne, že byste si to určitě přál, ale ono to tak není.

Já pochopím, že může mít názor, že tomu tak není, ale nepochopím, jak z toho, že napíšete vy zase svůj názor, může usuzovat na to, že si to přejete.

Když lékař řekne, že nemoc paní Řehákové je už v takovém stádiu, že nejpozději do půl roku paní Řeháková umře, tak je to konstatování faktu nebo názoru a nic to nevypovídá o tom, co si pan doktor přeje. Stejně tak ten můj názor na světovou politiku nevypovídá nic o tom, co si přeji, nýbrž pouze o tom, jak tu politiku vidím. Může to být i nesprávný názor (nejsem neomylný), avšak ani správný názor, ani nesprávný názor nevypovídají nic o tom, co si přeje ten, který tu domněnku vyslovuje.

To však paní Kielbergerová nechápe. Podle ní je rovnítko mezi názorem a přáním.

No tak možná jsem hnidopich ale ono je to v podstatě přesně naopak, než jak píšete. Samozřejmě že lidská přání, touhy, slasti, předsudky a snad i nevědomí je přímou součástí každého lidského názoru, tvrzení či projevu. Naopak představa, že by lidé mohli být schopni izolovat jakési faktické výpovědi či konstatování od jiných vrstev své psychiky, že by tedy užívali svého rozumu jen jakéhosi nezaujatého nástroje pro produkování faktických popis okolní reality, je jen zbožným přáním. Všichni vždy upřednostňujeme ty informace či perspektivy, které jsou nám příjemnější a v souladu s naší identitou a našimi představami. A z této situace není úniku. Samozřejmě v běžném životě nemůžeme toto brát neustále v potaz a musíme v rámci jakéhosi společného konsenzu a komunikačního kódu předpokládat objektivitu a nestrannost našich tvrzení, ale reálně tomu tak samozřejmě není a nebude.

Viděl jsem dívku, která s nějakou výpravou, oděna do sporého oblečení, rozdávala cukrblíky na všechny strany a chichotala se, a pak jsem jí viděl znovu, před jedním z baráku, zoufale plakat a naříkat a její přátelé ji nemohli uklidnit.

Zdroj: https://martinbraun.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=764818

..................................

Vám palec nahoaru, pane autore.

A přidám podobný vlastní zážitek.

Plakal jsem při jednom hovoru s ženou, která zažila blokádu Leningradu. A to bylo (myslím ten můj rozhovor s ní a ten můj pláč) v dobách, kdy v Československu byla sovětská okupační vojska a já jsem byl z tohoto hlediska plný zloby. Ale přesto mě to její vyprávění natolik sebralo, že jsem se pláči neubránil.

Jen obecně, o holokaustu existuje nespočet svědectví a tomu, kdo jej i přesto odmítá doporučuji mj. knihu Profesora Harvardovy univerzity Daniela J. Goldhagena ... Hitlerovi ochotní kati: obyčejní Němci a holocaust jejiž první vydání vyšlo v USA r. 1996. je tam vše.

Pani RK mě kdysi zcela bezdůvodně napadla a diskus neopětovala, respektuji to a její tvorbě se vyhýbám, ostatně jistě zde má dostatečné množství svých čtenářů. Pana T. čtu a nevinil bych ho z ničeho zlého, snad jen to někdy více či méně přeťápne...

Vás blogy rád čtu, i když ne vždy s vámi souhlasím. Velmi silně mi připomínáte jednu dřívější blokařku (pani Beata), která šla vždy proti proudu a to velmi zabejčile a nekompromisně svůj pohled hájila, ale pak to bohužel vzdala, škoda jí.

Zde nechápu proč tolik vymazaných diskusních příspěvků, je to nepochybně právo pisatele blogu, ale pokud je obsah jakýkoliv, je to především vizitka jeho autora.

Pro pana Řezníka. Vy sám jste chtěl, ať jasně řeknu, že si nepřeji abyste psal pod mým blogem. Já vás o to požádal s tím, že vzhledem k vašemu antisemitismu, budu každý váš komentář mazat. Tak co si stěžujete.

Už jenom váš první odstavec zaslouží Jinak v Osvětimi jsem nebyl, ale před dvěma lety jsem navštívil pamatník holocaustu kousek od Jeruzaléma. Nezapomenutelný zážitek nicméně nejsilnější duchovní zážitek jsem měl při návštěvě Zdi nářků...

Polemizovat s R. Kielbergerovou nejde. Rád s pobaveným úsměvem pozoruji snahy těch, kdo se o nějakou formu logické polemiky s RK pokoušejí, jak se jejich vzájmená diskuze rozplyne do ztracena.

Tak pan Trčálek má problém s institucemi v Božím jméně.... jsem poslední kdo by chtěl zlehčovat holokaust, ale popravdě ten blog tak nevnímám.... Ale o tom, že ten poslední odstavec je skutečně hard se moc polemizovat nedá...